» Když nastal čas k večeři usedli jednoho s prvních lednových dnů roku 1825 mladí manželé pán a paní de Versey k večeři, ale jen ze zvyku, neboť byli ještě syti. Mladá paní pojedla něco polévky, její manžel vypil sklenku červeného vína s vodou; později dostavilo se několik přátel, hrála se partie whistu, večer plynul jako obyčejně a manželé odebrali se spolu na lože. Kolem druhé hodiny zrána probudil se pan se Versey; bylo mu nevolno, zíval a převaloval se na loži, že jeho choť se polekala a tázala se ho, není-li churav. "Nikoli, má drahá" odvětil, "ale zdá se mi, že mám hlad a myslím stále na toho bělostného, pěkného, bresského kapouna, kterého jsme měli k večeři a kterého jsme tak špatně přijali." - "Mám-li být upřimná," odpověděla choť, "přiznám se ti, že pociťuji právě tak velikou chuť k jídlu a ježto sis vzpomněl na kapouna, dáme si jej přinést a sníme jej." - "Jak pošetillý nápad! Všechno v domě spí a zítra by se nám každý vysmál." - "Spí-li všichni, tak se probudí a nevysmějí se nám, ježto se ničeho nedoví. Ostatně kdo ví, zda do zítřka nezemře jeden z nás hladem? Nechci si to vzít na svědomí a zazvoním proto hned na Justýnu." - Jak řekla tak učinila, i vzbudili ubohou komornou, která po dobré večeři spala, jak možno spát jen v devatenácti letech, když nás netrápí láska. Přišla úplně v nedbalkách s opuchlýma očima, rozpřáhla ruce a sedla si. Vzbudit komornou bylo snadné, ale jednalo se o to, vzbudit nyní kuchařku a to byla težká věc. Byla dobrou kuchařkou a tudíž svrchovaně mrzutá; hubovala, křičela, bručela, zlobila se a reptala. Konečně pak přece vstala a její ohromný objem se počal pohybovat. Mezitím přehodila si paní Versy noční kabátek a její manžel se jakž takž upravil. Justina rozprostřela na loži ubrus a přinesla nutné náčiní pro tuto improvizovanou hostinu. Když bylo vše připraveno, objevil se kapoun, byl ihned rozkrájen a sněden. Po tomto prvním činu podělli se manželé o velkou hrušku ze Saint-Germain a pojedli něco pomerančové zavařeniny. V přestávkách mezi jídlem vyprázdnili až na dno láhev vína Grave a opakovali si s různými variacemi, že nezažili dosud nikdy tak rozkošné hostiny. Ale jako vše v tomto bídném světě, skončila i tato hostina. Justina vše odklidila, odnesla zbytky, šla opět spát a nad hodovníky se zavřela záclona manželského lože. Druhého dne odebrala se paní de Versay ke své přítelkyni paní de Franval a vyprávěla jí vše, co se přihodilo; povídavost této dámy vděčí pak veřejnost za toto odhalení. Neopomněla prý nikdy poznamenat, že paní de Versay ke konci svého vyprávění dvakrát zakašlala a velmi nápadně se začervenala.«