Jaromír Trejbal (1905 - 1995)

- jeden z nejznámějších českých kuchařů se narodil v Lounech v rodině kováře na dráze. Pro jeho život byl osudový rok 1919, kdy se rozhodovalo co bude dále v životě dělat. Jaromír TrejbalUrčující byly dva jeho zájmy - oblíba sladkostí a aktivně provozovaný fotbal. Finanční možnosti rodičů na studia nestačila a na řemeslo po otci zase neměl dostatečně urostlou postavu. Ke konečnému rozhodnutí přispěla jeho o pět let starší sestra, která pracovala jako pokladní ve vyhlášené restauraci v Praze, která citovala vzkaz svého šéfa a majitele restaurace: "Dejte chlapce na kuchaře a bude mít celý život zajištěnou nejlepší stravu zadarmo".Do kuchařského učňovství byl přijat v tehdejším šlechtickém kasínu v Praze v Celetné ulici.

Za čtyři roky po tomto rozhodnutí složil Jaromír tovaryšské zkoušky a navíc si svoje "řemeslo" velmi oblíbil, že se stalo jeho celoživotní láskou. Postupně pracoval po dobu téměř pěti let v restauracích "Obecního domu" a hotelu "Beránek". Po osmnácti měsících vojenské služby vedly jeho kroky na "Svaz kuchařů", jehož členem byl od vyučení. Vyjádřil svůj zájem o práci v zahraničí. Česká restaurace v Paříži právě v tomto okamžiku hledala mladého svobodného kuchaře, nekuřáka, mluvícího francouzsky a hrajícího výborně fotbal. Nabídka mu byla šita jako na míru. Byl zapřisáhlý nekuřák a ve fotbalu hrál dorosteneckou první ligu za Slávii.

Tak se během tří dnů v roce 1929 ocitl v Paříži. V České restauraci v Paříži bylo také sídlo fotbalového klubu Čechů žijících v Paříži a také proto požadovali fotbalistu-kuchaře. Hned v prvním zápase proti Svazu francouzských kuchařů vyhrálo jeho mužstvo tři jedna a dva góly dál on sám jako centr. Uvedl se tedy dobře nejen profesně, ale prokázal také, že je více než úspěšným hráčem fotbalového mužstva. Činovníci výboru Svazu francouzských kuchařů mu nabídli, aby přešel do jejich mužstva. To uspíšilo, že byl brzy přijat za člena "Svazu francouzských kuchařů", což umožňovalo pracovat ve domácích francouzských kuchyních.

La Coupole MontparnasseJeho první působiště byla pařížská superrestaurace "La Coupole Montparnasse" ve které vařilo osmdesát kuchařů různých národností a kde získal neocenitelný rozhled a výbornou praxi. Tak dostal možnost seznámit se s nejlepší gastronomií tehdejšího světa.
Střídavě pracoval ve vynikajících restaurantech v Paříži (La Coupole Montparnasse, Chez Potin na Champs Elysées, Hotel Ritz) a také tři zimní sezóny vařil v kuchyni královské rezidence belgického krále Alberta I.v lázních "Biarritz" na Atlantském pobřeží. Pak sbíral několik měsíců zkušenosti v "Hôtel de Paris" na Azurovém pobřeží Monte Carlo.

Tak se při na své pouti mohl seznámit nejenom s konzervovanými sarančaty, falešnými pštrosími vejci, ale dokonce při hostování indonéské kuchařky s přípravou polévky z hadů či ještěrů. Umožnilo mu to dále seznámit se s mnoha slavnými osobnostmi jako byli např. Pablo Picasso, tvůrce módy Christian Dior, výrobce šicích strojů B. Singer, herečka Greta Garbo či loďařský magnát Aristoteles Onassis. Fotbal mu také umožnil seznámit se s tehdejší "hvězdou gastronomického nebe" Francouzem Augustinem Escoffierem. Escoffier byl fotbalovým fanouškem a když fotbalové družstvo francouzských kuchařů, ve kterém Jaromír hrál, vyhrálo jedno mistrovství, Escoffier z radosti pozval celé mužstvo do své vily v Neuilly u Paříže, kde je pohostil. Jaromír Trejbal během hostiny horlivě zapisoval všechny předpisy, které jim tehdy prozradila "gastronomická hvězda". Když odcházeli Augustin Escoffier řekl na rozloučenou: "Mes garcons, ne fumez pas! (Chlapci nekuřte!) Kuchař, který kouří, ztrácí veškerou schopnost chuti. A kuchař bez chuti nikdy není a nemůže být opravdovým kuchařem!"

V Monte Carlu pracoval ve studené kuchyni, což mu umožnilo okamžitě pokračovat v práci po návratu do Prahy v r. 1937. Získal místo šéfa studené kuchyně ve "Vaňhově rybárně" na Václavském náměstí a zanedlouho přešel do "Lippertova lahůdkářství" Na Příkopě. Zejména proto, abych se zdokonalil v německém jazyce. Šlo o podnik s prvotřídním vybavením, nabídkou, obsluhou, a proto take nejlepší klientelou. Sem denně chodíval Vlasta Burian se svou ženou pro studenou večeři. Po dvou letech pověřil ředitel podniku Trejbala zajištěním večeře pro 30 osob přímo ve vile Burianových.

Druhý den mu Burianova manželka nabídla místo osobního kuchaře v rodině. V této funkci pracoval až do roku 1945, pak zůstal nějaký čas "na volné noze" a pustil se do psaní kuchařské knihy, která vyšla v roce 1947 po názvem "Nová kuchyně". Druhou knihu, která již nevyšla tiskem, měl připravenou k vydání v roce 1947 pod názvem "Novododobá kuchařka". Až do roku 1965 pracoval ve výrobně lahůdek podniku "Potraviny", odkud odešel do důchodu. I v tomto období sepisoval své vzpomínky na svou práci kuchaře. V roce 1991 to byla kniha "Z hotelu Ritz do kuchyně Vlasty Buriana" a v následujícím roce sešitová příloha časopisu "Naše rodina" s názvem "Český kuchař ve francouzské kuchyni", dále v letech 1990 - 1991 vycházela na pokračování serie jeho článků v deníku "Svobodné slovo".
¨ V roce 1985, kdy slavil Jaromír Trejbal své 80. narozeniny, byl pozván majitelem "České restaurace" v Paříži, aby naučil místní personál vařit novou českou kuchyni. O rok později získal "Cenu čs. televize za nejhodnotnější výtvarný exponát na výstavě Gastroprag".

Literatura:
  • Albert - časopis pro zákazníky, číslo 2, str. 33, 2000
  • Jaromír Trejbal: Český kuchař ve francouzské kuchyni, Lidová demokracie, příloha Naše rodina, 1992

    Recepty převzaté do DDK:
  • Šťovíková polévka
  • Brambory rajčatové
  • Brambory na víně (2x)
  • Brambory Hongroise
  • Květák po francouzsku (2x)
  • Lotrinský koláč slaný
  • Čínský rýžový dezert
  • Palačinky pro jemnou hubičku

    nahoru
    ZPĚT do kapitoly
    HOME
    [CNW:Counter]