Nejoblíbenější pražská restaurace - Jana Nerudy byla na rohu Spálené a Purkyňovy ulice na Novém Městě v domě U Ježíška (musela ustoupit pražskému metru). Básník tu měl jako vážený štamgast vlastní stůl, kde se scházel s uměleckou i akademickou elitou té doby. Říkalo se dokonce, že kdo se chce s Nerudou seznámit, musí za ním k Ježíškovi. Oč raději chodil básník do pražských hospůdek, o to hůř snášel ty venkovské. „U špinavých stolů čekají špinavé lavice, v neumytých sklenicích září kalné pivo, káva má milou příchuť přičmoudlé smetany, máslo a sýr chutnají žíravě jako přestárlý salám, na huse je přilita omáčka z telecí pečeně - kdopak by dovedl vyčísti všechny zvláštní výhody, jakými se honosí pražské vůkolí a jež bys jinde zcela marně hledal!“ rozohnil se v jednom ze svých fejetonů. Jídlu se Neruda rád věnoval v mnoha fejetonech a břitkými postřehy vtipně glosoval tehdejší kuchyni. Aby to nebylo málo, zveršoval dokonce i recept na milované skopové na majoránce. A to tak dokonale, že se už při čtení sliny jen sbíhají. V dalším zveršovaném receptu pak zprvu bojovně, ale vzápětí už zjihlým hlasem labužníka doslova maluje přípravu na svou oblíbenou husí krev na cibulce.Suroviny pro 4 porce:
»"Vezmi maso skopcem dané, „vysoký ocásek“ zvané čili „šrůtka“, je to zkrátka od žebírek vzatá částka. Vem též brambory ze sklípku, česneku vem stroužky dvoje, jíšku z hovězího loje, vonné marjánky též ždibku. A teď kuchařka nechť hledí, ať se masu v teple daří, pak ať polívku z něj scedí, brambory v ní poovaří, a pak - ale nepospíchej! - zapraž, znovu vše to smíchej s masem - v krásné snaze tejné* by vše vřelo v chuti stejné. Pochutnáš si: v mísy lůně rozloží se oblak vůně. (* staročesky tajné)" «nahoru(Z fejetonu J. Nerudy v Národních listech dne 14. 10. 1883.